Význam pohřebních svíček

Po tisíce let jsou pohřby spojovány se svíčkami i jinými druhy pohřebních světel. Téměř každá kultura, rasa a náboženství využilo světla svíček, aby se spojilo s Bohem a aby pomohlo těm, kteří opouštějí tetno svět.

Proč vlastně požíváme na pohřbech svíčky? Každé náboženství vykládá používání světla na pohřbech po svém. Pro někoho svíčky znamenají symbol sjednocení, zatímco pro ostatní vyjadřují čistotu a odpuštění.

Symbol cesty

Slovo "pohřeb" pochází z latinského slova "funus", což znamená "pochodeň". Římané věřili, že na pohřbech je zapotřebí osvětlení, které by vedlo duši přes temnotu do věčného světla, které na ně čekalo. Světla bývala také rozsvícena kolem těla nebo hrobu zesnulého člověka, aby zlí duchové dali duši pokoj.

Obrana před zlými duchy

Svíčky se také používaly na pohřbech kvůli strachu lidí z mrtvých. Lidé věřili, že plamen svíčky zemřelému ukáže, že byl respektován a není žádný důvod k pronásledování jejich rodiny zlým duchem.

Čistota a přirozenost

Církev viděla ve svíčkách symbol Boha. Prohlásila, že svíčky musí být vyrobeny výhradně z vosku, protože vosk, který je neposkvrněný, představuje Kristovo nejsmyslnější tělo. Knot uzavřený v něm je obrazem jeho duše, zatímco zářící plamen typizuje božskou přirozenost sjednocenou s člověkem v jedné božské osobě.

Duše je věčná

V judaismu svítí pamětní svíčka po smrti milovaného 24 hodin denně po celý týden, aby připomínala, že každá osoba přináší světlo do světa a že duše je věčná.