V čase vánočním se scházíme s rodinou - našimi nejbližšími, zapomínat bychom ale neměli ani na zemřelé, tedy na lidi, kteří zaujali důležité místo v našem životě, byť s námi už v těchto chvílích nemohou být.
Vánoce jsou křesťanské svátky oslavující narození Ježíše Krista. První záznamy oslav Vánoc pocházejí již ze 4. století z Říma. V moderním pojetí jsou Vánoce vnímány především jako svátky pokoje a míru, které lidé slaví bez ohledu na náboženské přesvědčení.
V čase vánočním se scházíme s rodinou - našimi nejbližšími, zapomínat bychom ale neměli ani na zemřelé, tedy na lidi, kteří zaujali důležité místo v našem životě, byť s námi už v těchto chvílích nemohou být.
Naši předci věřili, že se k nám zemřelí o Vánocích vrací.
V mnoha koutech Evropy byli lidé přesvědčeni, že je mrtví přicházejí o Vánocích navštívit, proto se na tuto příležitost náležitě připravovali. Někde se pro návštěvy z druhého břehu nachystala volná postel, neobvyklé nebylo ani nechat v pokoji hořet svíčku nebo zapálit oheň v krbu, aby noční návštěvě nebyla zima. Tento zvyk se v Polském Mazursku udržel ještě do druhé poloviny dvacátého století. Kromě zajištění příjemně vyhřáté místnosti, připravili zemřelým také pozdní večeři. Přilehlé části poté posypali popelem, aby mohli následující den zjistit, zda se duše k nočnímu hodování opravdu dostavily. I v Portugalsku nechávali nebožtíkům na stole jídlo, věřili totiž, že se nad sváteční tabuli o půlnoci slétnou, a to v podobě krásných motýlů.
Možná vás překvapí, že se zvyklost spojená s pohoštěním mrtvých dodnes praktikuje například v Bulharsku. Štědrovečerní stůl zůstává z tohoto důvodu po večeři nesklizen.
Uctění mrtvých u nás
V České republice si připomínáme naše zesnulé především na dušičky. Není ale nemístné zapálit o Vánocích za mrtvé doma svíčku nebo si je připomenout rodinnou návštěvou hřbitova. Věnce, květinové koše a lampy jsou stálicemi výzdoby hrobů, včetně té vánoční.
