Bohnický "hřbitov bláznů"

Lidé zde údajně trpí úzkostí a pocitem stísněnosti. Není divu. Osudy většiny nebožtíků, kteří jsou zde pochovaní nebyly zrovna z těch nejšťastnějších. V době, kdy hřbitov vznikal, nebyly neobvyklými metodami léčby například lobotomie či elektrošoková terapie. Hřbitov je místem odpočinku pro zhruba 4 200 lidí, z toho jsou něktěří ošetřovatelé z ústavu. Při takovém množství je hřbitov až ve 3 vrstvách zeminy nad sebou.

Historie

Prvním člověkem, který zde našel místo odpočinku, byl malý chlapec, údajně dítě jedné z pacientek. Jsou o tom vedeny záznamy v knihách. V období první světové války tu proběhlo až 650 pohřbů ročně, kvůli epidemii tyfu, která léčebnu postihla. Ironií osudu je, že mladí muži, kteří si mysleli, že se zde schovají před válečnou povinností, smrti díky této nemoci stejně neutekli. Součástí léčebny byla i výrobna rakví, kde rakve vyráběli sami chovanci.

Během 80. let minulého století začal hřbitov chátrat a stal se terčem mnoha zlodějů. Situace došla až do takové míry, že na hřbitově zbyl pouze jeden jediný náhrobek. Patří Marii Tůmové, která zemřela patrně na v té době zvaný úbytek mozku. Pan Vítek ji s úsměvem ve tváři označuje termínem "místní šéfová".

Dnešní podoba hřbitova

Dnes je celé místo pokryto břečťanem, patrná jsou jen vyvýšená místa hrobů. Pan Vítek by rád zrekonstruoval i hřbitovní zeď a kapli.

Hřbitov má i svou dětskou část, kde člověku zatrne. Jsou to většinou děti pacientek a "ošetřovatelů", které skonaly velice brzy. Nejtemnějším koutem je prý část, kam se pohřbívali bezvěrci, tedy vrahové, žháři a pedofilové. Jedním z nich byl i nikdy vlastně nepotvrzený vrah brutálně zavražděné prostitutky. Jedná se o četaře Pavlíčka, který spáchal v léčebně sebevraždu a nikdy se k činu přímo nepřiznal. Dále se také mluví o atentátníkovi na následníka rakousko-uherského trůnu Ferdinanda d’Este.

Více zajímavých informací o tomto hřbitově můžete najít na této stránce.